Čas
Čas. O původu slova cf. Jag. Arch. XVI. 3. 4. Heft str. 385. V čas a nepřehlasováno. Gb. H. ml. I. 93., 97. V onom časi. Ev. víd. 52. Mat. 23. 1. a j. Č. ubíhá jako voda, každéj chvíľe věčná škoda. Čes. 1. V. 418. (mor.). — Č. = hodina, hora. Sta tma ta od časa šestého až do časa devátého. Umuč. Páně. Matth. 27. 45. Cf. Byla jest tma od šesté hodiny až do deváté. Leg. o 10.000 rytířích. A když po 11. času opět vráti den svú krásu. Leg. o 10.000 ryt. v. 201. A když po 9. času. Ib. Cf. V devátú hodinu opět sě slunce prosvěti. O umuč. Páně ib. V. 618. Také ve Dvou evangel. Menčíkových. Matth. 20. 12., Joan. 24. 4. 52. — Č. místo v čas. Pastr. L. 149. Všecko učiň ve svém čase, tak uspoříš svojej kaše. Mor. Čes. 1. V. 418. Kdo na čas (v čas) dava, za dvuh pomáha. Slov. Phľd. 1895.188.